Tak to máme problém, maminko

09.09.2018

Období vzdoru je u nás v největším proudu. Snažíme se to brát s nadhledem. Hlášky typu "tak jsem se rozhodla, umeju se" po půl hodině strávené v koupelně, většinou spíš dostanou do kolen a rozesmějí. Jsou pak i chvíle, kdy stojim nad Emily a říkám si, shit a co teď, co když s ní opravdu vyroste spratek neschopnej normálního života. Přesně tak, jak to už teď někteří lidé předpovídají, když nás vidí, jak s ní mluvíme. Naštěstí nás Mimi často nakonec překvapí, když to nejmíň čekáme. 

Když jsem konečně po dvou hodinách balení na Slovensko a následný tábor dala věci do kufru auta a byla připravená vyzvednout mamku, říkám Emily. "Tak Mimi máme hotovo, nasedni do sedačky a můžem vyrazit, babička už nás čeká. Právě mi volala, že má problém s počítačem a potřebuje ještě před odjezdem pomoct". Emily si lehla na místo řidiče, nožičky vyhodila na sedačku a v klidu mi řekla "Tak to máme problém, maminko." Vesele si kopala nožičkama a hned pokračovala. "Ty potřebuješ jet za babičkou a já teď potřebuju běhat a hýbat se. Co budeme dělat?" Tohle jsou ty chvíle, kdy si říkám, že to stojí za to. "No víš Mimi, já chápu, že si teď čekala doma, až zabalíme. A určitě se potřebuješ proběhnout. Jen, babička už nás opravdu čeká a já jí znám. Bývá před cestou hodně nervozní a ke všemu ten počítač. Tak nevim, jak to teď vyřešit." Mimi se usmála. "Tak maminko, co kdybychom šly k babičce pěšky, já bych se cestou proběhla." V hlavě jsem si rychle spočítala, že pěšky jsme u našich za 5 minut. Když bych to objížděla autem, dohadovala se s Mimi ohledně nástupu do sedačky. "No vídíš. To je dobrej nápad, tak tam doběhem a až vyřešíme babičky problém, dojdu domů pro auto a vyzvednu Vás, co ty na to?" A bylo to :).

S Mimi se snažíme konflikty řešit tak, že jí řekneme, co chceme my a proč a zeptáme se jí, jak to vidí ona. Bez hodnocení, bez nátlaku, bez komentářů okolo. A když nám do toho nikdo nezasahuje, většinou pak najdeme cestu, která vyhovuje všem. Nevychováváme jí, netrváme na tom, aby nás poslouchala. Snažíme se chovat k ní a k sobě tak, jak chceme, aby se chovala ona k nám. Někdy to je jednodušší, jindy zase těžší, stejně jako v jakymkoli jinym vztahu. A popravdě, vidím se v ní častěji, než bych chtěla.