Mě to za to stojí!

15.02.2019

Myslím, že odvrácenou stránku výchovy Emily už zná leckdo. Každá mince má dvě strany, tak tu máme i odvrácenou stranu odvrácené strany .... Prostě a jednoduše, né vždycky to je procházka růžovým sadem, ale posouvá mě to mílovými kroky kupředu. 

Zpomalila jsem
Mimi, stejně jako všechny děti, potřebuje čas. Vždycky, všude a na všechno. Když dětem ten čas dopřejete, za chvilku pravděpodobně sklouznete na jejich časovou vlnu. Najednou zpomalíte i vy a na oplátku vám děti ten čas vrátí. Do teď mě nepřestává fascinovat, co všechno stojí za povšimnutí a zastavení se a že i to aktuálně nejpomalejší tempo se dá ještě zpomalit.

Mám funkční záchrannou brzdu
Stává se mi, že to občas přepálím a ani o tom nevím. Jedu si takový křeččí závod, který prostě nemám šanci vyhrát. V tu chvíli začnu mít doma nešťastný a vzteklý dítě. Díky tomu vím, že je na čase zase přibrzdit. A tahle záchranná brda je moje 100 % funkční pojistka před syndromem vyhoření a nejen tím.

Mnohem víc toho ustojím
Vychovávat děti v Čechách jinak, než většina společnosti a k tomu mít temperamentní dítě je prostě mazec. Obzvlášť pro někoho, komu nedělá dobře vyčnívat z davu. Chce to hodně trpělivosti, odvahy a práce na sobě. Ale když ustojíte tohle, pak už ustojíte skoro jakýkoli tlak.

Změnila jsem pohled na ostatní
Snažíme se Mimi vychovávat s respektem a pochopením. Odsuzování, kárání a vyčítání už jsme dokázali úplně vypustit. Zvykli jsme si na to a nezůstalo to jen u nás doma. Stejně se dívám i na své okolí. Není to tak, že bych vždy, se všema a všude souhlasila, ale minimálně se je snažím pochopit a respektovat jejich rozhodnutí. Díky tomu jsem si sama přestala brát dost věcí osobně.

Začínám vědět, co opravdu chci
Ještě 21. června 2015 jsem vůbec nechápala rady typu: "Pořádně se vyspi, dokud můžeš." nebo "Užij si ten čas, co máš ještě sama pro sebe." O pár dní později jsem zažila první AHA moment v rodičovství, kdy jsem je naprosto jasně pochopila. I když svoje dítě nadevše miluji, "volný čas" je prostě volný čas a stále tak trochu zboží k nezaplacení. A díky tomu jsem si ho začala natolik vážit, že jsem napřed úplně vynechala činnosti, který dělat prostě nechci. Nakonec jsem se po několika letech dopracovala k tomu, že opravdu vím, co v životě dělat chci!

Jsem sama se sebou v pohodě
Miluju Emily od narození přesně takovou jaká je, nemám potřebu jí nijak změnit, vylepšit ani zdokonalit. Miluju jí i ve chvíli, kdy bych jí chtěla prohodit oknem ven na ulici a to je asi důvod, proč jsem to ještě nikdy neudělala. Ona nám to vrací stejnou mincí. Když by ona mě nejradši vyhodila z okna, většinou se nadechne, vydechne a řekne "Teď nejsi moje kamarádka!" a jde se uklidnit do pokoje. Po těch třech letech s Mimi a Kubou jsem zjistila, že jsem i sama se sebou naprosto v pohodě. Občas jsem na sebe naštvaná, občas jsem smutná, jindy třeba vzteklá, ale rozhodně bych se neměnila.

Dovolím si dělat chyby
Chybami se člověk učí. Lehce se to řekne, těžko převádí do praxe. Nechala jsem Emily skákat v teniskách v kalužích, míchat dohromady nesmyslné potraviny, přelévat vodu sem a tam ... a než se jí to spojilo a došlo jí, jak se věci mají, prostě si to zkoušela. Stejně tak jsem najednou polevila v nárocích na sebe samotnou. Začala jsem se pouštět do věcí a experimentovat. Jsem v pohodě s tím, když mi to nejde a dělám jednu chybu za druhou. Už jsem se i přistihla, jak mám sama ze sebe radost. Sem tam to dokonce dotáhnu tak daleko, že se mi něco i povede.

Jen tak něco nezabalím
Jsou chvíle, kdy jsem v tom rodičovství těsně před kapitulací, už nevím, kudy kam a vypadá to, že to vzdám. Nakonec se vždycky seberu a jdu dál. Hledám řešení, poprosím o pomoc, mluvím s Mimi, mluvím s Kubou, mluvím se všema okolo, googluju, přemýšlim .... A vím, že to mě posílilo nejvíc. Jen tak něco už nevzdám ...

Každý den posouvám své komfortní zóny
No uznejte sami, projít se s tímhle modelem po pražské ulici s výrazem naprostého klidu. I když ve výrazech kolemjdoucích vidíte spíš rozhořčení, než údiv, dáte to jednou, dáte to propodruhé a po pár měsících dokážete samy se sebou vyjít kamkoli v jakékoli kondici. Kdo by měl zájem, může se u nás stavit a vyzkoušet si to na vlastní kůži. 

Když dáte dětem šanci, věřím, že Vás opravdu dokážou posunout dál. Nestane se to přes noc, ale pak se jednou zastavíte a uvědomíte si, že se to prostě stalo.