Jdi k sousedům

25.05.2018

Emily jsme včera k večeru už štvali tak moc, že prostě chtěla, abysme se vypařili.

M: "Emily, možná to je prostě únavou, nechceš si jít zkusit lehnout? Ráno určitě bude líp."
E: "Tatínku, já tě tady v posteli nechci vidět, běž pryč!"
T: "Emily, ale kam mám teď jít?"
E: "Jdi k sousedům!"
T: "Mě už se chce ale taky spát."
E: "Tak si lehni do jejich postele!"
T: "A kde budou spát ty sousedi??"
E: "Nooo, hmm ;))"
M: "Víš Mimi, není standardní, že tři lidi mají doma 4 postele a spí v jedný."

Pak jsme probrali velikosti bytů v našem domě, počet našich postelí. Emily se přitulila k tatínkovi, poprosila mě, ať jí pohladím nožicky a během 2 minut spokojeně usnula, i s tatínkem. ❤️

Myslím, že se jako Emily občas cítíme všichni. Me se tohle dělo týden nazpátek, zalezla jsem k Emily do domečku a prostě jsem chtěla být sama. Na Kubu jsem tedy nekřičela, aby zmizel, jen jsem mu decentně oznámila, že chci být sama. Když děti řeknou dospělým nahlas, co si zrovna myslí, je často považováno za drzost. Já to vidím jako čistou dětskou upřímnost, kterou jim ještě nikdo nevzal ;). Emily, doufám, že Ti to ještě dlouho vydrží a budeš mít dost síly si v dnešním světě tu svoji upřímnost udržet! Už se moc těšíme na Tvojí pubertou 😘!