Ach ta rýmička

12.09.2018

Taky Vás něky napadá vychovávat děti k samostatnosti? Občas mi hlavou prolítnou myšlenky jako 'Neměla bys tohle dělat už sama? Nechtěla by sis ty bábovky stavět beze mně? To si přece zvládneš podat?´ Většinou ty myšlenky pošlu zase někam dál a s láskou, občas i bez lásky, ale nikdy né proti svojí vůli, podávám, krájim, nosim, hraju si a jsem tak nějak po ruce.

Moc dobře totiž vim, že Emily je tak samostatná, jak zrovna potřebuje a když k ruce nejsem, tak to všechno zvládne. Od oblíkáni až po "socializaci" na hřišti. Možná jen chce sem tam dokrmit proto, aby věděla, že jí mám pořád stejně ráda, jako když byla miminko. Pomoc s oblíkáním proto, abych věděla já, že mě pořád ještě potřebuje. Postavit pár bábovek na pískovišti plném dětí, protože mě má ráda a chce se mnou strávit nějaký čas. A připravit oblečení, protože se jí pro něj zrovna nechce a má jinou práci. Je to úplně jedno.

Dneska ráno jsem skolená rýmičkou (nechápu, jak mě mohla tak dostat) poprosila Mimi, aby mi donesla další kapesník a vodu. Chvilku mě nevěřícně pozorovala. Pak jsem byla šťastná, že mi přistál kapesník na hlavě, sklenice narazila do pusy a nemusela jsem si místo toho vyslechnout "hele matko, nohy máš zdravý, ruce taky, všechno leží dva metry od Tebe, neumíráš, tak si to zvládneš podat sama." Šťastný to den 🙂

Když se pak zamyslim nad tím, s čím vším mi Mimi každodenně pomáhá, tak nevidím důvod, proč já bych neměla taky ❤️.